O mně
Jan Dostál
Ostrost a surovost v kombinaci s dynamikou a nadměrnou velikostí jsou výrazové prvky, které umělec Jan Dostál doslova vrývá do svých skulptur. Navzdory tomu výsledný pocit z jeho tvorby vyznívá velmi lehce i přesto, že většina děl váží i několik desítek tun.
Charakteristickým materiálem jeho tvorby je jednoznačně ocel - různě dlouhé trubky a plechy, které všemožně stříhá, kroutí a devastuje. Právě nerezová ocel, která v sobě zrcadlí okolní svět, je pro jeho díla typická, méně se pak setkáváme s barvenými variantami bílého nebo žlutého kovu.
Nejčastějším měřítkem, se kterým umělec pracuje, je velkoformát – dílo přesahuje naše limity vnímání a člověk ho neumí a ani nemůže uchopit v jeho celistvosti. Socha je prostorově koncipovaná tak, že se lze ocitnout pod ní. V tu chvíli jde okolní svět lehce do pozadí - realita přestává být realitou a je vytvořen prostor pro sebepoznání.
Dynamiku, která se objevuje ve všech dílech, najdeme ve hře s různou tloušťkou jednotlivých trubek. Změna průměru vytváří plynulost pohybu a celé dílo tak ožívá.
Jan Dostál, rodák z města Olomouc, vytváří většinou abstraktní díla, která jsou inspirovaná posvátnou geometrií, vesmírem, fantaskními zvířaty a různými organismy v roli symbionta nebo naopak parazita. Náčrty soch jsou buď rozkreslené tužkou na papír, či digitálně modelovány v počítači.
Náročná instalace, spojená s těžkým nesnadno manipulovatelný materiálem, se často neobejde bez pomoci těžké techniky. Kompenzací tomu je prakticky nemožnost dílo poničit nebo jinak deformovat. Přímá interakce diváka se sochou - dotyk, je pro autora nutným a žádaným faktorem.
Poslední dobou začíná umělec objevovat i menší formát, který mu otevírá nové možnosti. Člověk má nad dílem nadhled a může ho zkoumat pod jiným úhlem pohledu. U nově vzniklých děl pracuje mnohdy se světlem nebo pohybem - rotací.
———————————
Kateřina Fucsiková
